Lékař:
"Paní Myšičková, dobrý den, já jsem Kopecký, lékař paliativního týmu tady v nemocnici. Pan doktor Váš, co se o Vás stará, kardiolog, mě poprosil, jestli bych za Vámi mohl přijít probrat nějaké věci, který můžou doprovázet Vaši nemoc. Můžu s Vámi si teď chvilku popovídat?"
Pacient:
"Ano, můžete."
Lékař:
"Dobře. Povíte mě, jak se máte teď?"
Pacient:
"No tak chtěla bych domů! (pousmání) Ale jinak.....cítím se dobře."
Lékař:
"Pan doktor mě říkal, že teď jste v nemocnici častěji, že už je to skoro každý měsíc, že se vrátíte kvůli tomu, že se Vám špatně dýchá. Je to tak?"
Pacient:
"Je to pravda, no."
Lékař:
"Jak se Vám daří, když jste doma?"
Pacient:
"Jo, tak ....když jsem doma, tak to se mi daří dobře. Nebo když mi je dobře, tak se mi daří dobře, jsem spokojená. Dělám to, co mě baví, nebo to, co mi dělá dobře. Normálně funguju."
Lékař:
"Hm. Co vás baví? To je pro mě důležité."
Pacient:
"Baví mě... vařím, dělám home office, nebo občas dojdu do práce, jsem se svojí rodinou a...... nevim........ baví mě i uklízet. Baví mě domácí práce."
Lékař:
"Kolik toho zvládnete doma? Když tak vždycky ten dech měříme na to, kolik toho člověk ujde, nebo jak dlouho zvládne běžnou činnost dělat, kolik toho vydržíte Vy?"
Pacient:
"Vlastně mám pocit, že hodně, ale je pravda, že se potřebuji...... jako..... musim si dělat pauzy a vždycky si jako lehnout."
Lékař:
"Jasně, rozumím."
Pacient:
"A to lehnutí… tam jako docela načerpám. Mám pocit, jako že sem tam si vždycky lehnu a nějakým způsobem třeba za 10 za 15 minut už můžu zase jako fungovat. Tak jako že jsem si už udělala nějaký rytmus..... Jako že to funguje."
Lékař:
"Když je Vám doma špatně, jak to vypadá?"
Pacient:
(přemýšlí) "No tak... to asi… Jak to vypada…? No tak to je......... vždycky nějakým způsobem ležím, no a j.. chci utýct a prostě mě to celý bolí. Je mi to nepříjemný."
Lékař:
"Jako že vás tělo bolí nějak?"
Pacient:
"No ne, tak ta duše vždycky bolí ........... a bolí, protože...... no…"
Lékař:
"Taková úzkost nějaká..."
Pacient:
"...je to úzkost, že to člověk nechce mít, nebo prostě zase, přitom tak se snaží…"
Lékař:
"Rozumím. Máte něco, co Vám pomůže, aby to přešlo, takováhle tíseň?"
Pacient:
"Asi to, že bohužel musím jet sem, když je to dlouhý."
Lékař:
"Že Vám tady pomůžou?"
Pacient:
"Hmm (souhlas)"
Lékař:
"Rozumím."
Pacient:
"A ... nevím, asi jsem se začala třeba trochu víc modlit."
Lékař:
"Dobře. To jsou pro mě hrozně důležité věci.Já se potřebuju ještě na začátku toho rozhovoru zeptat na takový tři základní okruhy. Můžu s Váma ještě takhle to probrat, jo?"
Pacient:
"Můžete."
Lékař:
"Když my jako lékaři máme nějaké informace o Vaší nemoci, o Vašem zdravotním stavu, co z toho potřebujete znát Vy? Jaký informace od nás chcete znát?"
Pacient:
"Tak já asi bych chtěla znát to…(hluboký výdech) no, co pro to můžu všechno udělat, abych se uzdravila."
Lékař:
"Jasně. My máme vlastně takový tři okruhy informací, ve kterých přemýšlíme. Jedno je jak ta nemoc vypadá, co se zrovna odehrává s tou nemocí. Druhá, co pro to můžeme dělat, to je to na co Vy se asi ptáte, co můžeme dělat pro to, abychom projevy té nemoci zmírnili, nebo tu samotnou nemoc léčili. A třetí je, co vlastně do budoucna čekáme. Co ta nemoc může přínést. Jsou to všechno věci, který jsou pro Vás důležité, anebo je to jenom to, co můžu udělat, aby to bylo lepší."
Pacient:
"Tak.....jak se nějak už s tou nemocí potýkám déle, asi pro mě teď nejdůleitějsí… nevím, ta příčina, tak ta je jasná, ale asi… co jako dál?"
Lékař:
"Co bude dál? Dobře. Druhá věc je pro mě důležitá, na kterou se chci zeptat, když byste se dostala do situace, že by ten Váš stav byl takový , že si spolu nebudeme moci takhle povídat zrovna. Máte někoho ze svých blízkých, kdo by měl být Vaším advokátem takovým? Pro naše doktorské přemýšlení? Protože my vždycky rádi přemýšlíme s tím pacientem, co je pro něj dobré a důležité."
Pacient:
(zamyšleně) "Tak určitě můj muž a určitě moje terapeutka. To jsou takový dva…"
Lékař:
"To je Vaše psychoterapeutka, nebo jak tomu mám rozumět?"
Pacient:
"No, koučka, terapeutka."
Lékař:
"Koučka, dobře. Když by šlo o takový jako zdravotnický přemýšlení, tak je pro Vás parťákem spíš tahle osoba, která stojí mimo rodinu, anebo spíš ten manžel? S kým sdílíte takovéto jako intimní přemýšlení a rozhodování?"
Pacient:
"(zaraženě) To asi nejde říct nějakým způsobem. S každým nějakým způsobem komunikuju.. od každého si vezmu něco… co potřebuju, no. To takhle nejde říct, úplně. Asi ty největší bolesti s tou terapeutkou."
Lékař:
"Ví to manžel, že máte vlastně takhle další osobu, se kterou sdílíte své největší starosti?"
Pacient:
"Jo,jo, jo ví. To ví."
Lékař:
"Myslíte, že bychom se někdy mohli potkat takhle ve třech, jenom abychom si pověděli vlastně, kdo má jakou roli v tom příběhu potom?"
Pacient:
"Jo, to můžeme, no."
Lékař:
"Dobře, tak to zkusíme domluvit. Třeba na příští týden?"
Pacient:
"Jo jo jo, určitě."
Lékař:
"Dobře. Pak se chci zeptat, když by ty informace, který my máme byly nepříznivé, je to věc, kterou máte slyšet? Nebo je to věc, kterou má slyšet Váš manžel?"
Pacient:
(rozhozeně) "Ne, tu mám slyšet já."
Lékař:
"Nepříznivé informace? A chcete je slyšet? Dobře. Čili když by nějaké takové byly, tak přijdeme za Vámi a pak si povíme, co dál."
Pacient:
"Jo."
Lékař:
"Dobře. Poslední věc, kterou se chci zeptat, je … My si teď povídáme hodně o té Vaší nemoci, ale co je pro Vás v životě důležité kromě té nemoci? Co Váš život dělá dobrý?"
Pacient:
"Asi život."
Lékař:
"To, že život je?"
Pacient:
"No...no....no (souhlas). Že je život a že se žije..."
Lékař:
"To říkáte krásne. Co to pro Vás znamená, že se život žije?"
Pacient:
"Přítomnost."
Lékař:
"To znamená v tuhle chvíli něco dělat, co stojí za to?"
Pacient:
"Uvědomovat si přítomnost, nemyslet na minulost a budoucnost."
Lékař:
"Vy o tom nepřemýšlíte poprvé asi teď?"
Pacient:
"Ne. Nepřemýšlím, no."
Lékař:
"Takhle to máte hezky rozmyšlené. Pro mě, jestli Vám můžu v něčem pomoci, proto
kladu tuhle otázku, by bylo potřeba vědět, co vlastně to je to, co tu Vaší přítomnost dělá dobrou."
Pacient:
"Ta přítomnost je důležitá, protože v té se můžou dít ty zázraky, že jo. Ne v tom, že myslíte na minulost, nebo na budoucnost. Tam nic není."
Lékař:
"Vidím takové dva světy u Vás. Vy máte ten svět s tou nemocí, a pak máte ten svět s vlastně takovým......jako...........duchovním přesahem. Život je, život stojí za to."
Pacient:
"Hm, to určitě."
Lékař:
"Dobře. Tak jo."