Plán péče, otevřená komunikace o nemoci s pacientem a jeho rodinou, zhodnocení reality závěru života, předvídání dalšího vývoje nemoci a vzájemná důvěra s dobře nastavenou symptomovou léčbou (včetně SOS medikace) jsou základní atributy plynulého přechodu k závěrečné fázi života pacienta. Je to také období, kdy ještě více než dříve musí být důraz kladený na péči a podporu směrem rodině pacienta.
Budeme se zabývat principiálně situacemi blížícího se tzv. terminálního stavu, kdy již orgánová selhávání se stávají manifestními, a kdy základním tématem má/může být doprovázení klienta. Budeme řešit diskusi s pacientem a rodinou nad organizací péče - v nemocniční platformě či mimo ni, včetně mobilních a lůžkových hospiců, domovů pro seniory, a předání pacienta do těchto prostředí.
Formulace dříve vyslovených přání s pacientem a jeho rodinou je klíčovým momentem celé paliativní péče – děje se v celém průběhu péče. Pro závěr života (hodiny, dny až týdny) platí pravidlo, že co lze připravit, komunikovat, otevřít dříve, za účasti rodiny i pacienta, včetně veškerých emocí, je dobré dříve otevřít. I přes dobře vedený plán časně indikované paliativní péče se ale je třeba připravit na realitu závěru života, který prakticky vždy bývá spojen s ventilováním emocí a potřebnou práci s reflexí péče, zpětnou vazbou rodin a někdy i pacientů – zdaleka ne vždy pozitivní.
Pokusíme se přenést na účastníky e-learningu atmosféru a role ošetřujícího týmu, ale také pacientů a jejich blízkých.