12. 5. 2021
12. květen je Mezinárodním dnem sester, kterým si připomínáme narození Florence Nightingale, anglické ošetřovatelky a zakladatelky profesionálního ošetřovatelství a povolání sester. Florence Nightingale (12. 5. 1820 – 13. 8. 1910) byla anglická ošetřovatelka, která je považována za zakladatelku a průkopnici povolání všeobecné (zdravotní) sestry a moderního ošetřovatelství. Do povědomí se zapsala především jako „Lady of the Lamp“ neboli „Dáma s lampou“, kterou si vysloužila za svoji obětavou ošetřovatelskou práci při Krymské válce. Významně se zasloužila o modernizaci ošetřovatelské praxe a zavedla standardy péče a hygieny, vydala řadu publikací, v nichž se věnovala i sociálním problémům.
Nad specifickou úlohou sestry v paliativním týmu jsme se u příležitosti Mezinárodního dne sester zamýšlely s Mgr. Kateřinou Ledererovou, členkou nemocničního paliativního týmu Fakultní nemocnice Královské Vinohrady v Praze.
Ve středu 12. května přednášíte na webináři v rámci projektu nemocniční paliativní péče o kompetencích zdravotní sestry. Jaká jsou z Vašeho pohledu zásadní témata pro diskusi, spolupráci a případný rozvoj?
Vizitkou sestry je spokojený pacient – a aby byl spokojený, musí sestra umět hodnotit jeho potřeby, k čemuž potřebuje vzdělání a zkušenost. Sestra je „očima a ušima lékaře“, člověk, který je s pacientem celý den. To jsou obrovské kompetence, kterých by se sestry neměly vzdávat – a mne trápí, že se jich sestry často dobrovolně vzdávají, nekomunikují dostatečně, co vše o pacientovi vědí a čekají pouze na pokyny lékaře. Často je důvodem čas, ale nemusí to tak být. Sestra umí hodnotit všechny potřeby pacienta – zdravotní, sociální, psychické, spirituální – a v paliativní péči by k tomu navíc měla mít i další předpoklady: schopnost efektivně komunikovat, schopnost přijímat jiné názory, respektovat a nehodnotit. Proto je velmi důležité, aby se sestry kontinuálně vzdělávaly.
Sama se do vzdělávání aktivně zapojujete – učíte předmět Komunikace nejen v paliativní péči v magisterském programu intenzivní péče na 3. lékařské fakultě UK Praha. Jaké jsou v současnosti možnosti vzdělávání pro sestry v paliativní péči v České republice?
Vzdělávání pro paliativní sestry není zatím ucelené – Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů v Brně pořádá certifikované kursy, např. Specifika ošetřovatelské péče v pal. péči, Komunikace sester. Další velmi důležitý kurs organizuje Centrum paliativní péče: ELNEC (End Of Life Nursing Education Consortium) z USA upravený na české podmínky. Zde se mj. celým kursem prolíná také zpráva, že setra je nositelem informací o pacientovi, které sděluje lékaři.
V mých přednáškách hodně mluvím o tom, jak propojovat vědomosti a zkušenosti sestry a lékaře, což ve vzdělávání často chybí. Profesionálové mají vědomosti ze školy, ale někdy je neumí použít a využít pro pacienta – když spolu sestra a lékař nekomunikují, nemohou udělat pro pacienta dobrý plán. Určitě bych podpořila zařazení uceleného komunikačního kursu pro mediky i sestry, protože nyní jsou tyto informace často omezené nebo včleněné do jiných druhů přednášek (např. etiky apod.).
Pozorujete za dobu své profesní kariéry nějaké posuny v postavení sestry v týmu a jejích kompetencích?
Ve zdravotnictví jsem začínala už před mnoha lety – v roce 2003, a posun vidím obrovský. Zejména v to pozoruji v paliativním týmu a jeho působení ve FNKV. Za poslední 4 roky, během nichž působí paliativní konziliární tým v nemocnici, vidím, že sestry na odděleních, která mám nejblíž, najednou umí lépe hodnotit bolest, zvažovat, co na ni podat, umí hodnotit dle škály bolesti, profesionálně postupovat a podávat léky v rámci rozmezí předepsaného lékařem. Náš tým ve FNKV je zaměřený hodně „sestersky“ – sestry jsou považovány za základ týmu! Ale to není samozřejmé, i u nás bylo na počátku potřeba stát si za svým, musím poděkovat za obrovskou podporu a důvěru panu primáři MUDr. Martinovi Havrdovi, vrchní sestře Mgr. Janě Bodlákové a paní náměstkyni pro ošetřovatelskou péči PhDr. Libuši Gavlasové, MBA, která nás velmi podporovala a prosadila zaplacení paliativní sestry. Byla jsem tedy přijata jako paliativní sestra, nikoli, jako to je bohužel v některých nemocnicích, nad rámec vlastního úvazku na oddělení.
Doporučila byste zahraniční zkušenost pro práci v paliativní péči?
Myslím, že velkou inspirací byla pro celý náš tým stáž v Belgii v prvním roce působení (2016). Belgický model podporuje sestru jako spojovací článek paliativního týmu – ta přijme zakázku, zhodnotí, kteří členové týmu se na péči mají podílet a komunikuje napříč všemi profesemi v týmu. Hodně z tohoto modelu čerpáme a samozřejmě jsme si ho upravili na české podmínky.