Dříve bylo hlavním posláním medicíny pomáhat lidem překonat náhlé a dramatické zhoršení zdraví, nejčastěji v důsledku infekční nemoci nebo úrazu, a po znovudosažení zdraví je opět propustit. Dnes tvoří pacienti, kteří potřebují přemostit krizi a vyléčit, v rozvinutých zemích – včetně ČR – jen menšinu. Většina pacientů, které lékař v nemocnici nebo ordinaci vidí, jsou lidé, jejichž nemoc neodejde, je chronická, a z života pacienta už nikdy nezmizí. Vítězná medicína, jejímž dědictvím jsou i často používané obraty válečného jazyka jako “souboj s nemocí”, “vyhrát / prohrát bitvu s rakovinou” nebo “vzdát boj”, musela znovu najít své místo ve světě, kde lidé stonají jinak a umírají jinak než v předchozích stoletích. Součástí tohoto nového údělu moderní medicíny je i přijetí faktu, že tam, kde byly vyčerpány možnosti vyléčení nemoci a návratu do plného zdraví, práce lékaře nekončí – jen se místo na vyléčení musí přeorientovat na dialog o kvalitě života s nemocí. Systematický rozvoj paliativní medicíny je součástí této proměny moderního zdravotnictví.