PRO ŠIROKOU VEŘEJNOST
Můj tatínek má nádor plic s metastázami v játrech a nadledvinách, v nemocnici nám řekli, že je léčba už ukončena a jsou před ním jen týdny života. Tatínek to ale neví, lékaři v nemocnici mu to neřekli a my mu to také říkat nechceme. Věří, že léčba, kterou dostával, ještě zabere a všechno bude dobré, my ho v tom podporujeme. Kdyby to věděl, určitě by se zhroutil, přestal by bojovat a život by mu to ještě zkrátilo. Vzali jsme si tatínka domů, teď začíná mít bolesti, na které už nestačí léky, které bere, také se mu čím dál hůř dýchá. Naše praktická lékařka nám doporučila kontaktovat mobilní hospic. My se ale bojíme, že mu lékaři z hospice o jeho nemoci všechno řeknou a on ty špatné zprávy nevydrží. Je možné domluvit se dopředu, aby zdravotníci z hospice s tatínkem mluvili tak jako my, tedy neříkali mu, že brzy zemře?
V hospici se snažíme s pacienty jednat s co největším respektem k jejich osobnosti, k jejich osobním přáním a preferencím, za všech okolností usilovat o zachování důstojnosti pacienta. To patří k našim hlavním prioritám. Se všemi pacienty se snažíme mluvit citlivě a laskavě. Informace o nemoci a jejím předpokládaném průběhu vždy sdělujeme v takovém rozsahu, jaký si pacient přeje. Žádné informace nevnucujeme, ale na všechny položené otázky se snažíme pravdivě odpovědět,
I když se nemoc vašeho tatínka již nedá vyléčit, je možné pro něj naplánovat péči, která mu pomůže od nepříjemností, které nemoc přináší. Tato péče se dá mnohem lépe naplánovat, když budeme s tatínkem upřímně komunikovat.
