Hned na úvod je nutné vyvrátit častý názor, že komunikace je pro některého lékaře přirozeně daná a pro některého „prostě ne“ a tudíž není potřeba se komunikaci specificky věnovat. V současné medicíně významným způsobem roste složitost diagnostických i léčebných postupů, přitom rozhodování o přiměřenosti léčebného postupu je mnohdy stejně náročný proces jako výkon samotný. Komunikace se stává základní klinickou dovedností lékaře, obdobně jako fyzikální vyšetření, hodnocení laboratorních nálezů, rentgenových snímků nebo třeba kanylace centrální žíly.

Obrázek

Obrázek