Lékařka:
"Dobrý den paní Hamáčková, já jsem doktorka Rusinová."

Dcera pacientky:
"Dobrý den."

Lékařka:
"Jsem ráda, že jste přišla."

Dcera pacientky:
"Super."

Lékařka:
" Já mám teď asi půl hodinky..."

Dcera pacientky:
"...ano..."

Lékařka: "... kdybych si s Vámi ráda popovídala o tom, jak na tom Vaše maminka je."

Dcera pacientky:
"Jasný."

Lékařka:
"Co lze čekat do budoucnosti, co se daří a co se nedaří."

Dcera pacientky:
"Hm." (zaraženě)

Lékařka:
"Sestřičky mi říkali, že jste teda tady byla o víkendu."

Dcera pacientky:
"Hm."

Lékařka:
"A že ne úplně všechno..."

Dcera pacientky:
"...bylo v pohodě. No, no a ono to nebylo."

Lékařka:
"Můžete mi o tom něco říct?"

Dcera pacientky:
(rozčíleně) "Já třeba... takhle... Maminka byla jakože v naší péči, to se nějak jako zvládalo. Potom tím, že si udělala ten úraz... nebo..hlavně ona sama byla v pohodě, už tam chodili jenom s obědama. S tou pravidelnou medikamencí..... Všechno to fungovalo, bylo to dobrý... všechni jsme bylo spokojeni. Potom prostě se stal tady ten úraz.  A...... a...... já jako prostě mám jako velký problém s tím, že ona od té doby, co tady je, tak strašně sešla. Mám pocit, že vlastně ani nevím, jak to funguje s tou hygienou, nejsem spokojená, že prostě ona má nějaké nechutenství,  že nepracujete natolik solidně, aby třeba nějakým způsobem začala víc jíst...... že vlastně nejsem s tím spokojená.......... nejsem spokojená, že nedojde si zase zpátky sama na toaletu..... že tohleto vlastně člověka naučit je hrozně jako těžké....... nejsem spokojená s tím, že prostě nevemete jí na nějakém lůžku a nejdete s ní ven... že nemá vlastně v podstatě něco, co by ji dělalo radost, nějakým způsobem jí nabudit do toho života a nějakým způsobem, aby třeba se mohla vyléčit nebo nějak to zvládnout. A nejsem s tím spokojená."

Lékařka:
"Já jsem strašně ráda, že mu to říkáte."

Dcera pacientky:
"Tak to jsem taky ráda..." (posměšek)

Lékařka:
"A jaké jste měla očekávání nebo co Vám řekli na té chirurgii, než byla překládaná po té operaci k nám? Co Vám řekli o tom, že lze očekávat od nás?  Jako následujících dnů a týdnu?"

Dcera pacientky:
"Tak samozřejmě říkali mi, že je důležitý klid, aby nějakým způsobem se tak nějak stabilizovala. A samozřejmě tohle toho jsem si vědoma, že ten klid - což znamená i samozřejmě, aby se nepohybovala,  že ...ok... Ale já jsem vůbec nepočítala s tím, že vlastně jako sejde, jo?"

Lékařka:
"Vy jste si myslela, že to, co bude následovat po té operaci, když se jakoby spraví to zlomená  končetina..."

Dcera pacientky:
"...ano..."

Lékařka:
"...že dostane výživu, že bude mít rehabilitaci, a že se vlastně z toho postupně, i když třeba pomalejc, bude dostávat. Je to tak?"

Dcera pacientky:
"Přesně tak. A hlavně jsem počítala s tím, že jako ... je na tom podle mě hůř, než byla předtím. Jo?"

Lékařka:
"Aha..."

Dcera pacientky:
"Já jako chápu, že... rozumím tomu, že zlomenina nohy ... jasně, je tam úraz ... tohle, ale jako rozumíte."

Lékařka:
"Vy jste čekala, že by se to mohlo zlepšovat, a teď vidíte, že se to nezlepšuje. A máte pocit, že bychom měli víc zatlačit..."

Dcera pacientky:
(nenechá domluvit) "...že to zanedbáváte. No. Že se dostatečně nestaráte. Že prostě mám pocit, že zanedbáváte její péči. Že prostě..... myslím si, že i na tu psychiku by pomohlo, že by chodila víc jako... že by třeba na tom lůžku mohla jet aspoň na ten balkon... Já vím, že to jsou třeba nadstandardní požadavky, které k Vám mám, ale mám je k Vám."

Lékařka:
"Hm..."

Dcera pacientky:
"Myslím si, že můžu o to žádat. Mám problém s tou stravou, že vidím, že máma nechce tolik jíst, protože prostě jí to neudělalo dobře..."

Lékařka:
"Já slyším, že Vám na mamince velmi nezáleží."

Dcera pacientky:
"No, ano, je to moje máma. Tak mi na ní hodně záleží, no."

Lékařka:
"Jsou dvě věci, které já bych k tomu chtěla říct. Jednak jaký tady máme program rehabilitační, a s tím bych Vás chtěla seznámit. Jaký režim v současné době máme u ní nastavený. Tak abyste věděla, kolik dávek čeho má..."

Dcera pacientky:
(zmateně) "Hm..."

Lékařka:
"... A jednak jsem se chtěla podívat... To je jedna část... Abyste měla přehled o tom, kolik rehabilitace ... tady jste hodně často... ale přece jenom ne třeba během celého dne a celé noci, jo?"

Dcera pacientky:
"No právě..."

Lékařka:
"...A to je jedna věc."

Dcera pacientky:
"No..."

Lékařka:
"A ta druhá, že jsem se chtěla s Vámi pobavit ... a spíš tak ze zkušenosti se podělit o to, jak pacient, kterému je 88,  jakou má šanci na to dobře zrehabilitovat zlomeninu krčku. Jak často se stává, že křehký pacient v 88 se mu vrací nějaké komplikace typu zánět močového měchýře..."

Dcera pacientky:
"... no."

Lékařka:
"...a tak dále. A co vlastně u Vaší maminky - jaký scénář do budoucna bychom mohli vidět. Na co bychom se měli připravit. To s čím myslím, že se podaří... a to s čím si myslím, že by mohly být nějaké obtíže. Bylo by to tak pro Vás přijatelné? Probrat tyhle dvě věci? Jednak její režim a jednak to co očekáváme od  budoucnosti?"

Dcera pacientky:
"Tak to určitě. Protože já s tím režimem... jaký mám z toho zatím dojem... jako mě to jako nelíbí. A vlastně potřebuju... vlastně chtěla bych vědět nějaké výsledky nebo pocit jako že se jako snažite. Nebo nevím, co pro to děláte..."

Lékařka:
"Dobře. Takže já bych se dneska měla soustředit více na ten režim, abyste dopodrobna věděla, co Vaše maminka teď může mít."

Dcera pacientky:
"A jakým způsobem jako to budete nějak řešit, jo? Že prostě není v pořádku, aby po tady ty zlomenině nebo po tomhle všem, se vrátila k tomu, že nemůže si dojít na tu toaletu. Že, že prostě... rozumíte, ona tím jako třeba tím případem stagnuje. Jako a..."

Lékařka:
"A slyším dobře, že je pro Vás důležité, aby ten výsledný stav se co nejvíc podobal tomu stavu před tím úrazem? Aby se nám podařilo..."

Dcera pacientky:
"...no, samozřejmě ano. Ano."

Lékařka:
"Já jenom přemýšlím, jestli... jestli spíš se v té diskuzi, kterou máme, se máme věnovat tomu, co je realisticky dosažitelný. Čeho si myslím - jako medicínsky - lze u Vaší maminky dosáhnout. A nebo spíš tomu režimu, který je tady u nás na oddělení, kolik rehabilitací, kolik výživy a tak. Co by pro Vás bylo důležitější teď vědět?"

Dcera pacientky:
"...no asi to -  jako samozřejmě - co udělat proto, aby se uzdravila. Aby se to vyřešilo."

Lékařka:
"Hm."

Dcera pacientky:
"Co pro to udělate. Nebo jaké máte mechanismy,  jo? Zatím... nevím..."

Lékařka:
"Já slyším, že Vám hodně záleží na tom, aby se uzdravila."

Dcera pacientky:
"Ano, záleží mi na tom, aby se uzdravila."

Lékařka:
"To je dobře."