Lékařka: "Dobrý den, vy jste paní Nováková? Já jsem doktorka Rusinová."
Paní Nováková: "Dobrý den."
Lékařka: "Já se starám o Vašeho manžela. Vy jste teď tady poprvé nebo už jste nějaké informace o jeho zdravotním stavu dostávala od někoho..."
Paní Nováková: "...no jsem tady poprvé."
Lékařka: "S nikým jste ještě nemluvila."
Paní Nováková: "Nene, nemluvila."
Lékařka: "Vašeho manžela sem přivezli včera."
Paní Nováková: "Ano."
Lékařka: "Co mu bylo? Co se stalo?"
Paní Nováková: "No tak … měl prostě jenom nějakou nevolnost nebo... My jsme měli jako oběd, potom ležel a bylo mu strašně špatně. Tak já jsem nejdřív myslela, že nevím..., že mu je jenom blbě. Tak jsem přemýšlela, čím mu pomoct. Takže jsem mu dala brufen a tady ty…"
Lékařka: "...čím dál hůř mu bylo..."
Paní Nováková: "...bylo mu hůř, pak zvracel a to….Tak já jsem si pak řekla,... protože my jsme dělali... , nebo já jsem prostě vařila, tak jsem si říkala, že jestli to není nějak z jídla nebo tak. Tak jsem ho sem radši odvezla, aby mu vypumpovali žaludek a aby se mu ulevilo. A tak to proběhlo a teď jsem tady jenom, abych zjistila, jak mu je..."
Lékařka: "...co a jak..."
Paní Nováková: "...nono..."
Lékařka: "Mám pro Vás dvě důležité zprávy. První se týká toho, co se dělo pozdě v noci a druhá se týká toho, co se našlo a co jsme zjistili z těch vyšetření, které jsme udělali. Je v pořádku, abychom to teď spolu probraly tyhle dvě věci?"
Paní Nováková: "No jo…"
Lékařka: "Váš manžel byl pozdě v noci nad ránem operován, protože ten stav se čím dál zhoršoval a bylo mu hůř a hůř."
Paní Nováková: "A jak to? Protože on byl úplně v pohodě nebo jako..."
Lékařka: "...proč musela být ta operace?"
Paní Nováková: (zmateně) "No, proč musela být ta operace?"
Lékařka: "To souvisí s tím, co se tam během té operace našlo. To, co Vám teď budu říkat, je důležité."
Paní Nováková: "Hm."
Lékařka: "Kdyby to byly zprávy, které by byly složité, chcete je slyšet teď ode mě? Nebo byste radši, abychom to probrali s někým ještě blízkým?"
Paní Nováková: (zmateně a vyděšeně) "No tak já se nějakým způsobem... no, chci to slyšet"
Lékařka: "Během té operace jsme u Vašeho manžela našli nádor. (pauza) To je asi něco, co jste nechtěla slyšet, že jo..."
Paní Nováková: (šeptem) "Ježišmarja"
Lékařka: "Je to pro Vás teď úplně nečekaný."
Paní Nováková: "Je to... (zmateně) Já jsem o tom vůbec nevěděla, nebo nic nepoznala. Nebo mě to vůbec nenapadlo. Jsme byli úplně v pohodě... Jenom mu bylo blbě a ... (snaží se odejít) Já budu asi muset za ním jít. Nebo on to ví nebo jak... Je v pořádku?""
Lékařka: "Teď Vám jde vidím hlavou spousta věcí."
Paní Nováková: "Hm. Já vůbec nevím, co mám teď dělat."
Lékařka: "Teď ta situace bude prostě vyžadovat, abychom všichni otočili list."
Paní Nováková: "A je jako v pohodě? Nebo jak je to vážné?"
Lékařka: "Zajímá Vás teď z toho všeho, co jste teď říkala: „budu muset za ním jít“, „co se s ním dělo“, „ jak je to vážný“... Co z toho je teď pro Vás nejdůležitější vědět?"
Paní Nováková: "Jestli je v pořádku."
Lékařka: "Základní informace je ta, že ta operace proběhla, že se po té narkóze pomalu probouzí, a že nedošlo k žádné velké komplikaci. Myslíte si, že informace, kterou jsem teď podala Vám, že on ji bude chtít taky slyšet? Mluvili jste někdy spolu v životě o důležitých věcech nebo závažných věcech. Chci se zeptat na to, jaký je Váš muž člověk, jak bychom mu měli tu informaci dát. Společně?"
Paní Nováková: "Jo, určitě společně… (odevzdaně) To bude dobrý..."
Lékařka: "Co by teď pro Vás byla… vidím že ta informace…"
Paní Nováková: "Já to teď nechápu… (zmateně) Protože my jsme sem přijeli a byl v pohodě. A teď je vlastně tohle…"
Lékařka: "Teď máme před sebou, paní Nováková, nějaké období asi týdne, během kterého se budou dovyšetřovat histologie a budeme mít další zpřesnění té diagnózy. Mě teď šlo hlavně o to, abych Vám řekla tuhle zprávu, že to není banální nevolnost po špatném jídle, ale že jsme našli nádorové onemocnění. A že se k tomu budeme muset společně postavit."
Paní Nováková: "Já to prostě nechápu, protože byl v pohodě. Já teď prostě … (naprosto odevzdaně)"
Lékařka: "Je to… rozumím tomu dobře, že manžel je pro Vás nejbližší osoba. Všechny důležité věci řešíte spolu?"
Paní Nováková: "Jo, jo, jo, to určitě nebo mám ten pocit…"
Lékařka: "Takže i teď bychom měli společně si říkat co a jak dál a jaké máme informace..."
Paní Nováková: "….jo určitě, jen to musíme nějak vymyslet."
Lékařka: "Je ještě někdo jiný, kdo by o tomhle měl teď vědět? Až se Váš manžel probudí, tak mu to řekneme - nějakou základní informaci. Je ještě někdo jiný, kdo by teď v téhle situaci Vám mohl s něčím pomoct nebo kdo by měl vědět, že se nejedná o hospitalizaci krátkou na jeden dva dny, a že se něco snadného vyřeší a že nás čeká úplně jiná teď situace, a že budeme… Je ještě někdo jiný, kdo by nám v téhle situaci měl pomoct? Chci se zeptat, jak teď….kdo je teď kolem Vás. Staráte se o děti, rodiče…"
Paní Nováková: "Jo jo.. Asi jeho matka jeho rodiče no. Jeho bratr. V práci se to asi taky říká?" (zamyšleně)
Lékařka: "A teď jsou Vaše děti ve škole?"
Paní Nováková: "Jo jo."
Lékařka: "Dobře."
Paní Nováková: "Je o ně postaráno." (nešťastně) "Ježiš, to bude strašný. Já jsem si představovala… No tak asi jo, asi …"
Lékařka: "Dobře"
Paní Nováková: "Asi to musíme ... asi ... asi nějaké kroky."
Lékařka: "Teď jsme si řekli první krok. Až se Váš manžel probudí, zajdu za ním, řeknu mu totéž. Během tohohle týdne budeme mít další vyšetření. Navrhuji, abychom se sešli koncem týdne, znovu sedli si a dali si nějaký další čas, abychom si řekli jaký máme výsledky. A jaké jsou další kroky. Bylo by to pro Vás takhle v pořádku?"
Paní Nováková: "Jo, to zní dobře."
Lékařka: "Můžu teď pro Vás něco udělat?"
Paní Nováková: "Asi bych teď chtěla jít za ním."
Lékařka: Dobře. "Až bude po probuzení po narkóze, tak požádám sestřičky, aby Vás tam vzali. Já ho teď půjdu zkontrolovat."