Lékař: "Paní Myšičková, dobrý den."
Paní Myšičková: "Dobrý den."
Lékař: "Můžu za Vámi zase na chvilku?"
Paní Myšičková: "Hm."
Lékař: "Jak se cítíte dneska?"
Paní Myšičková: (Unaveně) "Nic moc."
Lékař: "Je to s tím dechem takové obtížné vidím. Co Vám říkal pan doktor, když jste se dneska potkali?"
Paní Myšičková: (Unaveně) "Koukal na mne a dal mi nějaké ty prášky…"
Lékař: "Prášky, moc jste toho neprobírali..."
Paní Myšičková: "No."
Lékař: "Dobře. Já jdu za Vámi tak, jak jsme se dohodli. Že s panem doktorem proberu, co ještě můžou dělat, co už nemůžou dělat. Takže si to povíme."
Paní Myšičková: "Hm."
Lékař: "Je teď dobrý čas na to?"
Paní Myšičková: "Hm."
Lékař: "Jste mi říkala, že i špatné věci chcete slyšet. A já bohužel nesu špatnou věc teď. Už neumíme pomoct tak, aby se to zlepšilo."
Paní Myšičková: (zaraženě) "...jako….. že to nejde vyléčit nebo zlepšit?"
Lékař: "Hm, už to neumíme zlepšit, ano."
Paní Myšičková: "Jak to, že to nejde zlepšit?"
Lékař: "Jsem Vás zaskočil trošku."
Paní Myšičková: "No, já jsem to trochu tušila jako, ale nenapadlo mě, že je to doopravdy."
Lékař: "Co se Vám žene hlavou teď?"
Paní Myšičková: "Co budu dělat? Že nevím, co budu dělat."
Lékař: "Je toho hrozně moc v té hlavě... Takový chaos asi, co?"
Paní Myšičková: "Hm. (Nádech). Přijde mi to tak nesmyslné."
Lékař: "Můžu pro vás já něco udělat teď?"
Paní Myšičková: "To znamená, že umřu?"
Lékař: "To znamená že ten čas se opravdu krátí teď. Na co myslíte?"
Paní Myšičková: "Že to asi nemůžu pochopit. Nevím, jestli to jde pochopit. (nádech)Já bych chtěla asi mluvit se svoji rodinou a nějak... nějak to ...probrat."
Lékař: "Hrozně těžké si to s rodinou takhle říkat ty věci, že jo?"
Paní Myšičková: "No, nějak by bylo dobré, kdybychom se všichni nějak sešli a nějak…..nevím. (zamyšleně) Já to musím zpracovat."
Lékař: "Můžu je zavolat na návštěvu? Manžela asi, že? Jste minule říkala, že je takový hlavní parťák pro Vás."
Paní Myšičková: "Jo. (šeptem) Ježiš, to bude strašné. No, můžete."
Lékař: "Můžu pro Vás ještě něco udělat?"
Paní Myšičková: (rozhodně) "Já bych chtěla asi domů. To můžu, ne?"
Lékař: "Rozumím tomu správně, že teď, když si povídáme takovou věc, tak vy rovnou byste chtěla být vlastně doma?"
Paní Myšičková: "Tady nechci být."
Lékař: "A budeme spolu hledat nějaké možnosti, jak to udělat?"
Paní Myšičková: "No, to bych byla ráda."
Lékař: "Já dojdu zavolat manželovi a zase se vrátím, jo?"
Paní Myšičková: "Jo."
Lékař: "Děkuji."