Spiritualita
V závěrečné fázi života nabývá více na významu spiritualita života s nemocí. Co pro zdravotnického profesionála může představovat spiritualita nemocného? Před řadou let mě zaujal výklad tzv. horizontální a vertikální spirituality.
Péče o umírajícího pacienta
Koho pacient potřebuje?
- Lékařskou péči a léčbu
- Ošetřovatelskou péči
- Sociální péči
- Psychologickou péči
- Duchovní podporu
- Rodinu, přátele, blízké
Plán paliativní péče a prognózování
Díky stále častějšímu výskytu polymobidity již nejen u pokročile geriatricky nemocných se stává klíčovou otázkou schopnost multidisciplinárního pohledu, se zaměřením na kvalitu života, a dobré zhodnocení potenciálu nemocného. Zvláště u seniorů, nebo závažně polymorbidních mladších nemocných, musí být tento aspekt tématem jakékoli klinické aktivity. Ve schopnosti komplexního pohledu na to, kde a proč (a s jakými možnosti) se pacient nachází ve vývoji svého onemocnění, tkví budoucnost kvality péče o závažně chronicky nemocné. A z těchto principů pak vychází péče o pozůstalé.
Terminální fáze onemocnění, terminální stav
Terminální stadium (fáze) nevyléčitelných onemocnění se vyznačuje častější destabilizací onemocnění, akcelerací některých symptomů, je zřetelné, že se nemoc vyvíjí k závěru. Většinou hovoříme o posledních měsících života. Lékař, je-li dotázán „byl byste překvapen v případě progrese stavu pacienta do terminálního stavu, umírání?“, zřetelně konstatuje, že „ne“, protože jsou přítomny jasné známky destabilizace choroby/chorob a zhoršení možností, jak tuto destabilizací efektivně ovlivnit.
Plánování péče - anotace
Plán péče, otevřená komunikace o nemoci s pacientem a jeho rodinou, zhodnocení reality závěru života, předvídání dalšího vývoje nemoci a vzájemná důvěra s dobře nastavenou symptomovou léčbou (včetně SOS medikace) jsou základní atributy plynulého přechodu k závěrečné fázi života pacienta. Je to také období, kdy ještě více než dříve musí být důraz kladený na péči a podporu směrem rodině pacienta.