„Smrt není těžká, to umírání těžké jest.“
Závěr života je vždy jedinečný, tak jako je jedinečný život sám. Umírá-li člověk vysokého věku, je možné vnímat důležitost kvalitní péče, důstojnosti, a to také pro jeho blízké. Méně naléhavé bývají obavy ze smrti jako takové. Je ale třeba připustit, a klinická praxe mi to potvrzuje, že osobní postoj pacientů a rodin se vyvíjí a mění i s tím, jak se mění společenské hodnoty. Nemyslím tedy, že je užitečné automaticky předpokládat, že závěr života člověka v 80 a více letech bude snazší než u mnohem mladších lidí, či dokonce dětí.
Platí to také proto, že vždy vidíme základní otázky (a téměř mi přijde jedno, zda si je více pokládá nemocný nebo jeho blízcí):
- Jak jsem žil?
- Co jsem dokázal, dokončil?
- Jaké jsem měl vztahy, rodinu, jaký měl můj život smysl?
- Jsem i nyní pro někoho důležitý?
- Mohu či mám se čeho obávat v souvislosti s nemocí?
- Jsem/nejsem věřící, co bude po smrti?
- Co si počnou po mém odchodu ti, které mám rád?
Pro závěrečnou fázi života je ze strany zdravotníků třeba rodině říci:
- Zajistíme, aby netrpěl.
- Udělali jste vše, co jste mohli.
- Za jeho nemoc nemůžete vy.
- Potřebuje, abychom my i vy byli s ním.
- Bude vás vnímat i tehdy, když bude v kómatu.
- Ve všem se na nás můžete obrátit, podpoříme vás i poté, když zemře.
- Vážíme si toho, že nám pomáháte, abychom o něj mohli pečovat.
- Vážíme si toho, že o něj takto pečujete.
Z pohledu nejbližších:
- Usnadnění následného prožívání truchlení a vyrovnávání se se ztrátou.
- Možnost důstojného rozloučení.
- Možnost odpuštění.
- Emoční doprovod.
- Pocit podpory okolí, porozumění, možnost následné komunikace, uvolnění.
Doprovázení je prostorem pro bytí s pacientem, ale i rodinou. Je to prostor pro vytvoření vztahu důvěry. Pokud si zdravotní tým dokáže dát doprovázení za svůj cíl v péči, znamená to vždy výrazné zlidštění péče samotné a také se mnohem lépe vytvoří prostor pro zdravotníky, aby mohli tuto fázi závěru života s pacientem prožít a zvládnout sami v sobě.
Zapamatujte si
- Doprovázení je emotivní, velmi důležitá fáze péče o nevyléčitelně nemocné.
- Zdravotník by si měl dovolit být doprovázející.
- Doprovázení je již přípravou na „rituály závěru života“ a jako takové má velký psychologický význam.
Doprovázení v umírání
„Asi to bylo to nejnáročnější, co jsem kdy dělal, ale jsem moc rád, že jsem byl u toho“
- doma, v nemocnici, hospici, sociálním zařízení
- čas bytí s pacientem (rodina, zdravotník, kdokoli)
- cílem je důstojné a klidné umírání = dobrá smrt
- nemoc a umírání nepřinášejí jen neštěstí a smutek, ale dokážou proměnit každého, kdo je ochoten být blízko a mít otevřenou mysl
- doprovázející mohou v sobě, vztazích objevit kvality, o kterých nevěděli, pochopit poselství, dar
- paralela okamžiku zrození/odchodu ze světa
Čas
- umírající potřebuje svůj čas, někdy je doba pro doprovázející dlouhá, bolestná, přáli by blízkému lehčí cestu, ale nemohou nic měnit, „jen“ doprovázet
- žádost o urychlení smrti (pacient, rodina) – při správné a všestranné (fyz-socio-psych-duch) péči nežádají
- potřeba uzavření, završení nebo obnovení vztahů
- lidé dokáží zřejmě ovlivnit svůj okamžik smrti (někdy na něco/někoho čekají, někdy ohleduplně zvolí úmrtí o samotě, když doprovázející na chvilku odejde)
Nutné předpoklady dobrého doprovázení
- zájem
- úcta, lidskost
- připravenost naslouchat
- opravdovost, upřímnost, pravdivost
- otevřenost, laskavost
- jsem tu pro tebe a mám na tebe čas
- reagovat pozitivně (za případným hněvem hledat jinou emoci - frustrace? strach?)
Doprovázející - nezdravotník
- umožnit mu doprovázení (kontaktovat při zhoršení)
- zohlednit potřeby rodiny; poznat, kdo je kdo
- zjistit, zda některé osoby nezasáhne ztráta citelněji
- zapojit rodinu (nebo naopak osvobodit od pečování)
- pohodlí (upravit prostředí), podpora, odpočinek
- návštěvy – nastolit užitečný čas, ne tlachání (aktivita sestry, nabídnout, co můžou spolu dělat, dát námět, o čem nebo jak mluvit…)
Strach, nejistota, otázky, pochybnosti laiků
- Jak mohu pomoci? Jak pečovat? Zvládnu to?
- Strach být sám s nemocným
- Jak dlouho ještě… Vydržím to? (rada žít přítomností)
- Nejsem bezcitný, když mu přeji smrt?
- Co se bude dít při umírání? Bude to bolet?
- Představy jsou to, co děsí. Nabídka: chcete vědět? Uklidnit, neodehrávají se filmová dramata. Lze krátce popsat klidnou smrt (… „a někdy se i usmívá“).
- Poznám, až smrt přijde? Budu umět reagovat?
- Otázky smyslu života, smyslu utrpení
Sdělení zdravotníků doprovázejícím
- Pacient potřebuje, abyste byli s ním (a na stejné vlně)
- Když nebudete stejně, bude na vše sám a vy taky
- Podpora pravdivé komunikace, obě strany stejně tuší. Nelhat, ale nebrat naději
- Záleží nám nejen na pacientovi, ale i na vás
- Můžete se na nás s čímkoli obrátit
- Pomůžeme vám (s doprovázením i po smrti)
- Ujistit – slyší a vnímá vás, i když je v kómatu
- Ocenit - vážíme si vaší pomoci
- Udělali jste vše, co jste mohli
Rozloučení – pomáhající věty
- vybídnout rodinu – chcete-li něco důležitého sdělit, řekněte to, nikdy není pozdě (slyší i v agonii)
- „máme tě rádi, děkujeme ti“
- poprosit o odpuštění (netřeba nic konkretizovat)
- odpustit (vyřknout to, i když o ničem nevíme)
- propustit, dovolit odejít
- ujistit, že po jeho odchodu vše zvládneme
- (nepomáhají výčitky, hněv, prosby aby neumíral)
Zdravotníci, doprovázející profesionálové
- navázání kontaktu, zájem
- znalost a orientace v situaci (pacient, rodina)
- aktivní naslouchání
- budování atmosféry důvěry
- respektování kulturních, duchovních, etnických zvyků (znalost)
- více rolí: profesionální pečovatel, obhájce pacienta, společník, učitel a průvodce časem umírání
- připravování blízkých na situaci, že se stav bude měnit, umět odhadnout další vývoj
- být vzorem laikům – nejen mluvit, ale prakticky ukázat
Kompetence – ideální paliativní sestra
- sestra musí umět přehodnotit svůj smysl práce – bohužel zákl. onemocnění nevyléčíme, ale ve zbývajícím čase máme hodně úkolů (naplňování potřeb)
- praktické dovednosti a znalosti (odborné, edukační, komunikační, organizační), pravomoce, odpovědnost
- plánování postupu, dobrý odhad dalšího vývoje
- dobrá komunikace k pacientovi, rodině (na umírajícího nebo v jeho přítomnosti mluvit s vědomím, že nás slyší)
- komunikace nejen slovy, ale i mimikou, gesty, doteky
- týmový hráč – plán péče – předávání informací
Neboj se, dokážeš to!
- neexistuje univerzální řešení, buď tvořivý, otevřený
- naslouchej
- neboj se být lidský
- uč se i přijímat
- nemluv zbytečně (někdy tím chceš rozptýlit vlastní zoufalé pocity, nejistoty a obavy), lze spolu i mlčet
- odpovídej podle svého nejlepšího vědomí
- i jako profík máš právo na smutek nebo slzy
Literatura
Britton A, Russel J. Withdrawn: Multidisciplinary team interventions for delirium in patients with chronic cognitive impairment. Cochrane Database Syst Rev. 2007;18. CD 000395.
Kabelka L. Obecné principy neonkologické paliativní péče – pohled geriatra. Paliativna medicina a liecba bolesti. 2008;2.
Kabelka L, Vítovec J. Symptomy a syndromy pokročilého neonkologického onemocnění v paliativní péči. Bolest. 2007;10:71–75.
Kalvach Z, a kol. Geriatrické syndromy a geriatrický pacient. Praha: Grada Publishing, 2008:336 s.
Kalvach Z, Zadák Z, Jirák R, a kol. Geriatrie a gerontologie. Praha: Grada Publishing, 2004:864.
Morrison RS, Meier DE. Geriatric palliative care. Oxford Press, 2003.
Pisani MA, Murphy TE, Van Ness PH, et al. Characteristics associated with delirium in older patients in a medical intensive care unit. Arch Int Med. 2007;167:1629−1634.
Sláma O, Kabelka L, Vorlíček J. Paliativní medicína pro praxi. Praha: Galén, 2007:362.
